Klenoty kulturní krajiny

Výstava, výlet a brožura do kapsy jako pozvánka k putování

Dovolujeme si vás pozvat na putování. Prošli jsme se proto po celém kraji našeho působení, od Černé Studnice v Jizerských horách až po Valtenberg v Hornolužické hornatině a zapřemýšleli, co by nám mohlo být inspirací. A vám předkládáme výsledek – k zážitku z našeho putování, který je oním výsledkem, vám bude stačit jediné – nastavit si střelku na turistickém kompasu buď směrem na jihovýchod, to pokud budete někde v okolí lužického Neukirchu, nebo na severozápad, pokud budete začínat u Černé Studnice. určitě jsme neplánovali žádnou marketingem zavánějící soutěž ve sbírání razítek. Nebo ji můžete doplnit vlastními nákresy a poznámkami, čímž by kniha nabyla na autentičnosti.

Naše stezka vám může nabídnout mnoho zajímavého a podnětného. Od charakteru venkovského putování krajem podstávkových domů, jedinečného fenoménu našeho kraje, přesto ale rozmanitého v několika regionálních formách, přes daleké horské výhledy do okolí, klid a bohatství živých forem horských luk a strání, velebnost kamenných moří či uklidňující šumění lesních velikánů a třeba na závěr putování příjemné odpočinutí v horských, podhorských a lesních chatách a restauracích, nebo dle vlastní přirozenosti rozjímání v lesním tichu, u horských pramínků nebo v lukách s dalekými výhledy.
Náš kraj je opravdovou pokladnicí přírodních zajímavostí všech druhů, a to jak z hlediska geologického, ale i botanického nebo zoologického. Kamenná krása hor byla v minulosti často proměňována v drobné i větší architektonické památky, a to od kamenných sousoší až třeba po kamenné sekerky nebo mlýnské kameny. Stejně tomu ale bylo s mnoha poklady hor, které lidé proměňovali ke svému užitku a v řadě případů i kráse výsledné formy, jedno, zda se jednalo o dřevo, keramiku, sklo, nebo třeba o bylinné preparáty.

To vše je ale o formě. Jaký obsah pak dáte svému putování, již bude záležet na každém z vás, návštěvníků. Někdo nalezne klid a odpočinek, někdo naopak nové výzvy, nápady, podněty, i třeba své další cesty, nejen ty v terénu, ale i do dalšího života. Náš kraj byl a je pro nás neustálou inspirací, proto se chceme o tyto dojmy rozdělit i s vámi a nabídnout vám možnost cesty.

Nové brožury i letáky v česko-německém vydání jsou pro všechny k dispozici v pokladně Kittelova muzea,nebo v informačním centru Naturschutzentrum Oberlausitzer Bergland v Neukirchu.

Vyrážíme z Černé studnice:

Černá studnice (německy Schwarzbrunnberg) je dominantní vrchol s kamennou rozhlednou vysoký 869 m. n. m., který je viditelný snad ze všech koutů měst Liberec a Jablonec nad Nisou. Rozhledna spolu se stejnojmennou turistickou chatou byla postavena v roce 1905. Černá studnice patří svými 26 metry k nejvyšším jizerskohorským kamenným rozhlednám vůbec. Po vystoupání celkem 91 schodů čeká návštěvníka nádherný kruhový výhled.

Černostudniční hřbet odděluje Český ráj od Jizerských hor. Prochází zde také hlavní evropské rozvodí Baltského a Severního moře. Černostudniční hřbet je tvořen žulou. Jedná se o hlubinnou vyvřelou horninu, která vzniká pod povrchem tuhnutím magmatu za vysokých tlaků a teplot. Tuhnutí magmatu je dlouhodobý proces. Ještě delší dobu ovšem trvá, než se žula dostane na povrch. Na hřebeni a na svazích je možné vidět žulové skály se specifickými tvary, které jim daly názvy jako Kladívko nebo Buchta.

Každé magma má specifické složení, proto se liší i žuly. Černostudniční hřbet tvoří tanvaldská žula. Ta vznikala v prvohorách před 320 miliony let. Žula je velmi pevná s kvádrovou odlučností, proto je hojně vyžívána ve stavebnictví. Zdejší žula byla používaná již od pravěku, ale hlavní rozmach jejího zpracování nastal až koncem 19. století. Původně byly opracovávány žulové balvany, a četné žulové skály, následně byl kámen dobýván v lomech. Ze žuly z místního lomu je vystavena i rozhledna, jež se nachází na vrcholu Černé studnice.

V blízkosti rozhledny se nachází malé arboretum, které zde znovu obnovili lesníci na začátku tisíciletí. Původní arboretum zaniklo po 2. světové válce. Nové arboretum je koncipováno jako naučná stezka o historii lesů Jizerských hor, ale také života lesa a péče lesníků o něj. Zde lze zhlédnout i několik původních vzácných druhů rostlin. Původně svahy Černé studnice pokrývaly květnaté bučiny a lípy, ve vyšších polohách se přidávaly jedle. V dnešní době jsou lesy smrkovými monokulturami, které jsou ovšem opět nahrazovány původními dřevinami.

Pěnčín

Na půli cesty mezi Jabloncem nad Nisou a Železným Brodem se pod dominantou Černé studnice 869,1 m n. m. nachází překrásná krajina – vesničky s kostelíčky, lidové stavby, louky, pole a lesy na obzoru orámované horskými masivy. Celé okolí je protkáno četnými kulturní památkami či přírodními zajímavostmi. Kraj pod Černou studnicí je proslulý zejména mačkáním skla a výrobou drobných skleněných předmětů jako jsou knoflíky či součásti bižuterie. Tradice sklářské výroby v této části jizerskohorského podhůří se táhne již od roku 1558, kdy v nedaleké vsi Huť vznikla první sklárna.
Pěnčín sám je svou polohou v pěkné členité krajině, která poskytuje rozhledy do širokého okolí, předurčen pro turistiku. Přesněji řečeno, pro pohodovou turistiku poutníků, objevitelů, toulavců a vůbec lidí, kteří se nechtějí mačkat v davu a ve frontách, ale chtějí si užít trochu utajenou, romantickou krásu zdejší krajiny.

Obce sdružené v dnešní obci Pěnčín tvořily jazykové rozhraní mezi obyvatelstvem české a německé národnosti. České obyvatelstvo bylo usazeno v obci Alšovice a Bratříkově, zatímco německé obyvatelstvo žilo v Černé Studnici (Schwarzbrunnen) Krásné (Schumburg), Jistebsku (Gistei), Huti (Labau) a Pěnčíně (Pintschau).

Pěnčína se ale můžeme jenom dotknout u pramene Žernovníku v dolní Černé Studnici, nebo navštívit i nedaleké tajemné Kittelovsko - horní díl Krásné - Pěnčína s tajuplným Kittelovým domem, kostelem a řadou dalších památek.

Pravěké sekerky

Dnešního návštěvníka Jizerských hor asi jen těžko napadne, že zde může najít zcela unikátní stopy lidské činnosti z období pravěku, které jsou dokonce starší než Stonehenge nebo egyptské pyramidy. Před více než sedmi tisíci lety se zde těžila strategická surovina pro výrobu broušených kamenných nástrojů seker, sekeromlatů, tesel a dalšího nářadí pravěkého zemědělce i dřevorubce. Těžba této suroviny, poněkud složitě označené jako metabazit typu Jizerské hory, probíhala po dobu více než 500 let na nepříliš rozsáhlém území mezi Tanvaldem a Jabloncem nad Nisou v úzkém pásu na okraji žulového Černostudničního hřebene. S nástroji z této suroviny, buď hotovými, nebo s jejich polotovary, se obchodovalo na stakilometrové vzdálenosti na území střední i západní Evropy. Surovina je dokonce doložena v severní Itálii či Moldávii. O tom, že šlo vskutku o zajímavý artikl, svědčí právě množství těchto nástrojů, které byly používány na sídlištích mladší doby kamenné od Porýní po Maďarsko a od Polska až po Itálii. V dnešních muzeích celé střední Evropy nalezneme desetitisíce seker z jizerskohorské suroviny a to je pořád jenom zlomek původně vyrobeného množství.

Hřebenovka

Současná Hřebenovka i námi nabízená varianta navazuje na více než stoletou tradici. V roce 1902 vyznačily horské a turistické spolky z přilehlých oblastí Čech a Saska Modrou hřebenovku (Blauer Kammweg) mezi Ještědem a Růžovým vrchem vedoucí po vrcholových partií Lužických hor. Dnešní jižní větev Hřebenovky v Libereckém kraji prochází Černou studnicí, pokračuje přes Císařský kámen a Javorník dále k Ještědu a pokračuje pře Velký Vápenný a dále k dvojvrcholu Hvozdu. Cesta nabízí daleké výhledy, hluboké lesy, podhorské vesnice s řadou krajinných památek i pěkných roubených i podstávkových domů nebo kamenných staveb. Nalézt zde lze klidná místa i útulné horské chaty. Jako začátek cesty doporučujeme informační místo i muzeum v Kittelově domě, navštívit lze i poutní krásenský kostel sv. Josefa nebo se osvěžit vodou z dávných, mýty opředených pramenů Žernovníku, popřípadě z kamenného domečku u kostela v Krásné a pak se vydat na dalekou cestu. Celkem 52 kmDolní Černá Studnice – km 2,7 Domy Horní Černé Studnice jsou rozptýlené po horském svahu Černé studnice. V Dolní Černé Studnici může poutník obdivovat pěknou jizerskohorskou lidovou architekturu, může se ale i občerstvit u pověstmi opředeného pramene. V lesích jižně od vsi se pak nalézá lokalita pravěkých sekerek.

Císařský kámen – km 11,4 (637 m n. m.) Rozhledna na stejnojmenném vrchu. Název Císařský kámen upomíná na návštěvu císaře Josefa II. při jeho inspekční cestě v roce 1779, o čemž svědčí nápis na žulovém bloku pod rozhlednou.

Rádlo Sousoší Agónie v Getsemanské zahradě a Loučení Krista s Pannou Marií. Od roku 2014 zde stojí repliky souboru jedenácti soch Getsemanské zahrady, jejichž originály stojí před farou v Kostelní ulici v Jablonci nad Nisou. Originál sousoší pochází z roku 1827, objednal si jej tehdy obchodník Hübner z Rádla. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek se k němu konávalo procesí od rádelské kaple. Roku 1966 bylo restaurováno a převezeno do Jablonce nad Nisou.

Javorník – Obří sud – km 17,9 (684 m n. m.) V roce 1898 se ve Vídni konala Jubilejní výstava k oslavě 50 let vlády Františka Josefa I. Na výstavě byl i sud obřích rozměrů. Ten zde sloužil jako vinárna. Návštěvníkem výstavy i této vinárny byl Wilhelm Huebel, hostinský z Dlouhých Mostů u Liberce. Nápad s vinárnou v sudu se mu zalíbil natolik, že přesvědčil několik svých přátel a po skončení výstavy sud za 600 zlatých zakoupili, rozebrali a na čtyřech vagónech převezli po železnici z Vídně do Liberce. Na počátku následujícího roku bylo započato s výstavbou restaurace, jejíž součástí se stal i obří sud. Dnes zde stojí volná replika původní stavby.

Ještěd – km 28,5 (1012 m n. m.) Přes Rašovku (rozhledna) vyhlídkové místo U Šámalů a Pláně pod Ještědem, část cesty se spoustou nádherných luk a roztroušenou lidovou architekturou se skromnou turistickou vybaveností. Lze vystoupat na nejvyšší bod trasy, známý Ještěd. Mezi Javorníkem a Ještědem lze bez problémů na několika místech přerušit putování. Je zde možno nalézt přenocování, občerstvit se, nebo se jen tak toulat krajem s jeho pamětihodnostmi.

Křižanské sedlo – km 33,5 Pískovcová plastika Piety pocházející z roku 1771 od anonymního autora. Vznikla na staré poutní cestě do Křižan. Autobusová zastávka, možnost odbočky do Kryštofova údolí či Křižan, či dále po hřebeni k Velkému Vápennému.

Velký Vápenný – km 38.6 (790 m n. m.) Spolu s přilehlým vápencovým lomem tvoří zajímavou přírodní rezervaci. Na svazích jsou izolované skalky a deskovité sutě. Hora je zalesněna převážně listnatými porosty, částečně smrčinami, jsou zde zachovalé komplexy bučin a suťových lesů s javorem, jasanem, jilmem, místy roste dub letní.

Hrádek nad Nisou – km 50,7 Jádro starobylého města s kostelem obklopeným bývalým hřbitovem s unikátním souborem kamenných památek, hrázděným domem muzea, kamenným evangelickým kostelem a řadou zajímavých domů je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Z Hrádku nad Nisou je to do Žitavy 7 km, na začátek Hornolužické horské cesty při pěším hraničním přechodu Hartava /Hartau necelé 3 kilometry.

Hornolužická horská cesta (Oberlausitzer Bergweg)

je turistická stezka přes Horní Lužici.
Je dlouhá celkem 107 kilometrů a v šesti etapách zdoláte převýšení kolem 600 m.
První etapa začíná v Neukirch/Lausitz a vystoupáte v ní na kopec Valtenberg.

Odtud půjdete po modré turistické značce kolem žulových lomů až do vesnice Steinigtwolmsdorf
a podél české hranice po Stezce s mravencem lesním (Weg zur Roten Waldameise).
K cíli první etapy, do Sohlandu, se dostanete asi po 21 km.
Druhá etapa vede přes legendární Nebeský most (Himmelsbrücke), podél Sprévy k přehradě.

Pokračujete dále přes Ellersdorf a Telecí kameny (Kälbersteine) do Bielebohu.
Znalci si myslí, že právě z tohoto kopce je nejkrásnější výhled na Horní Lužici. Cílem
druhé etapy je po 16 km Schönbach.
Dalším místem na cestě je Neusalza-Spremberg, trasa vede přímo přes Kovářské kameny
(Schmiedesteine), 10 m vysoký granodioritový útvar. Poblíž se nachází také Reiterhaus, jeden z nejstarších podstávkových domů v Lužici.

Pokračujte dále k pramenům Sprévy
u Kottmaru. Po odpočinku u nejvýše ležícího pramene sestoupíte po Lobavské cestě
(Löbauer Weg) do Eibau.
Čtvrtý den se vydáte směrem do Oderwitz, kolem větrných mlýnů (Bockwindmühlen) a
Karáskovy jeskyně (Karasek-Höhle). V přírodním parku Žitavské hory (Naturpark Zittauer
Gebirge) zdoláte jeho nejvyšší horu Luž s nadmořskou výškou 793 m n. m. Tato
etapa končí po asi 25 km ve Waltersdorfu.
Další etapa začíná u staré celnice (Alte Wache) a vede až ke skalnímu útvaru Jeptišky
(Nonnenfelsen) s výhledem na další cílové místo: lázně Jonsdorf. Přes vesnici Hain, kolem
staré přírodní sáňkařské dráhy z roku 1909, vystoupáte na vrchol Hvozdu a následně
sedlem Hřebenová díra (Kammloch) do lázeňského města Oybin, do cíle páté etapy se
14 km.

Klenoty kulturní krajiny

je název celé řady aktivit v oblasti mezi Pěnčínem v okr. Jablonec nad Nisou a lužickým Neukirchem.

V rámci fondu malých projektů vznikla veřejnosti přístupná výstava věnovaná přírodním a kulturním zajímavostem oblasti vymezené vrcholy Černé studnice a Valtenbergu v Hornolužické pahorkatině.

Výstava je vlastně pozvánkou na putování mezi oběma vrcholy, nebo alespoň po určité části více než stokilometrového putování. Kromě 11 panelů umístěných v Kittelově domě vznikla, či byla upravena celá řada muzejních exponátů. Sbírky Kittelova muzea tak byly obohaceny o kolekci 6 keramických talířů a mís žitavské keramiky, která je velmi silně inspirována moravskou fajánsí, několika kusy užitkové keramiky inspirované 18. stoletím, replikami historických podmaleb na skle a několika dalšími kusy mobiliáře, čili předmětů z minulosti, nebo jí inspirovaných.

V rámci projektu vznikla také brožura a propagační leták se stejnou tématikou, tedy o kraji pod Černou studnicí a Valtenbergem a o putování za poklady kulturní krajiny v podhorském regionu mezi oběma vrcholy.
Na české straně byla velká pozornost věnována zejména Krásné a jejím historickým stavbám, ale i místním kamenným sekerkám, na německé straně se kniha věnuje zejména přírodním zajímavostem horní Lužice v kraji kolem Neukirchu. Na příprarvě všech výstupů se podíleli lidé z Obce Pěnčín a Naturschutzzentra Neukirch.