Krásná
Krásná (dříve Šumburk je vesnice připomínaná od roku 1608, nyní část obce Pěnčín v okrese Jablonec nad Nisou. Dnes nevelká obec se nachází asi 1,5 km na západ od Pěnčína. Krásná nebyla nikdy samostatnou obcí, ale vždy tvořila celek buď s přilehlým Jistebskem, či dnes s Pěnčínem. Má však svůj kostel s naproti stojící farou a v dobách největší slávy měla i školu a dokonce i nemocnici s lékárnou. Dokonce zde kdysi stály i skleníky s velmi neobvyklými, zejména léčivými rostlinami. Kittelovsko, jak se někdy také říká středu vesnice mezi kostelem a Kittelovým domem je dodnes cenným pramenem nejen ve smyslu vodoléčebném, ale také pramenem historického poznání, neboť základ většiny toho, co dodnes v Krásné – Šumburku stojí, je Kittelovým dílem.
Kittelův dům - lidově Burk - z němčiny die Burg - hrad.
Vedle kostela sv. Josefa nejmajestátnější stavba celého Kittelovska. Velký roubený dům nechal postavit dr. Kittel kolem poloviny 18. století. Dům patří k největším roubeným tavbám u nás a rozhodně se vymyká běžné lidové stavební produkci své doby. Již jeho lidový název Burk odkazuje, že nejde o běžnou horskou chalupu, ale předznamenává na svoji dobu monumentální stavbu. Více o Kittelovu domu je v samostatné kapitole, kterou lze otevřít zde… ►
Kittelovo muzeum
Rozlehlá kamenná budova mezi kostelem a Kittelovým domem – Burkem je tradičně datována k roku 1782 dle historicky cenného klenáku nad dveřmi s nápisem „Anna K.“, odkazující pravděpodobně na Annu Marii Kittelovou rozenou Güntherovou († 1782), Kittelovu choť. Šlo zřejmě o část souboru hospodářských stavení náležejících k Burku. Toho času sloužil jako konírna a obydlí pro čeleď, tzv. čeledník. V průběhu 19. století přešel dům do vlastnictví rodiny Remišů a proto se mu říkalo, a dodnes mezi některými pamětníky říká, „Remišovna“. V roce 1910 koupil dům švec Josef Bouda. Na jeho rukodělný um najdeme do dnešních dní památku – několik do prahu přitlučených podkůvek z podpatků. Posledními obyvateli domu byla rodina Mikulových, potomci manželů Boudových (Emílie a Josefa). Budova pamatuje za celou svou historii i několik rozdílných řemeslných činností, jako vedle již zmíněného ševcovství také výrobu keramiky či výrobu rakví. Dnešní členitý půdorys s řadou menších místností je výsledkem mladších úprav. Původně byla celá jižní polovina domu spojena v jednu velmi rozlehlou místnost umožňující řemeslnou výrobu. Stejně tak počet místností v severní polovině byl menší. Původní půdorys je dobře čitelný podle fabionových říms uvnitř místností, které dokáží naznačit původní půdorys. Uprostřed severní části, v dochované menší místnosti také mohla být keramická pec. V hodně archaické podobě se nalézá také podkroví budovy. Celý prostor patně sloužil pro ubytování chudých a chudších obyvatel. Některé místnosti jsou omítnuté hliněnou omítkou a mají klasické dveře s klikou a zámkem, některé jsou jenom velmi prosté, tesařsky opracované kóje, které mohly sloužit pro velice střídmé ubytování či jako skladovací prostory. Současná podoba domu nezapře svůj původ z 2. poloviny 18. století, ale je výsledkem několika přestaveb. Ta na přelomu 19. a 20. století dala také domu jeho současnou tvář. Od roku 2010 je v tomto bezesporu zajímavém doně jako místo návratů do minulosti a hledání odkazů pro současnost Kittelovo muzeum.
Kostel sv. Josefa
Stavbu kostela, další významné dominanty Krásné, datují historici mezi roky 1756 až 1760. Kostel je orientován k severu na půdorysu ve tvaru kříže. Je jednolodní, obdélný s bočními kaplemi. Hlavní loď má plochý strop, presbytář je opatřen imitovanou stlačenou valenou klenbou. K hlavní lodi přiléhá obdélný, oble ukončený presbytář, se západně orientovanou sakristií. Interiér kostela je historicky cenný. Broušené lustry od místních sklářů, vzácné varhany, které slouží svému účelu dodnes, nástěnné malby i votivní vitrážová okna jsou skvosty, jaké bychom v horské vesnici nehledali. Hranolová věž s hlavním vstupem do kostela byla přistavěna před jižní průčelí koncem 18. století. Vnějšek kostela je členěn lizénovými rámci. Věž má lizény na nárožích a vstupní obdélný portál. Věž korunuje mansardová, zvonově zakončená báň. Průchod věží je zaklenut valenou klenbu s lunetami. K vybavení kostela patří oltáře, kazatelna a dříve patřila i figurální výzdoba Svatých schodů. Obě ramena stavby tvaru kříže tvoří schody vyvýšené kaple. Na západní straně vedou k oltáři Panny Marie Lurdské, na východní straně kostela se nacházejí Svaté schody, které představují 28 mramorových schodů v Pilátově paláci. Nejznámější Svaté schody jsou v Římě v budově na náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano přímo naproti Lateránské bazilice. V Čechách je najdeme pouze ojediněle. V každém stupni jsou uloženy ostatky svatých a věřící je, za doprovodu příslušných modliteb, vystoupávají po kolenou. Svaté schody nechal se schválením arcibiskupského konzistoriátu v Praze postavit Jan Josef Kittel v roce 1761. Šlo o mimořádnou událost a brzy poté, co byly do Svatých schodů uloženy ověřené ostatky, začali do Šumburku přicházet první poutníci z blízkého i dalekého okolí. Svaté schody daly této stavbě výjimečnost a zařadily ji k významným sakrálním stavbám celostátního významu.
Katolická fara.
Krásná Č.p. 19
50.6939697N, 15.2137147E
Fara stojí přímo naproti kostelu. Ta je podobně jako Burk vystavěna částečně jako zděná budova, částečně je roubená. Místnost v přízemí, severně od vstupu do fary je klenutá a obsahuje dodnes dochované zbytky původní černé kuchyně. Pod ní, v rozlehlém podzemí, je do skály vytesaná studánka s průzračnou, až téměř neviditelnou vodou, dvojčátko studánky sv. Josefa. Fara byla nejen sídlem prvního zdejšího faráře a syna pověstného doktora - Filipa Jakuba Kittela, ale i Kittelovým výminkem. Fara obsahuje velké množství původních historických stavebních prvků a doslova dýchá historií.
Morový sloup.
Před farou nás zaujme výstavný morový sloup Nejsvětější trojice, ozdobený sochami světců. Z úcty a vděčnosti jej nechal postavit Kittelův pacient Christian Richter, představený řádu Benediktinů. Sochy zobrazují patrona Benediktinů sv. Vojtěcha, po stranách jsou sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána. Proti vchodu do kostela je socha P. Marie obklopená sochami českých patronů sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Sloup byl postaven r. 1772 podle návrhu sochaře Lederera a kamenicky ho zpracoval místní mistr Godefrid Lawacz. Překlad nápisu z latiny zní: „Svaté trojjedinosti a Neposkvrněné Panně ke cti nechal jsem jí zřídit a zbudováno v roce spásy, kdy mnozí bídou a hladem zhynuli.“
Studánka sv. Josefa
K areálu neodmyslitelně patří i studánka sv. Josefa. Pramen nese letopočet k roku 1737. Její léčivé účinky jsou popsány v řadě kittelovských pověstí. Voda ze studánky sloužila nejen k vodoléčbě, kterou Kittel využíval už v 18. století, dávno před Kneipem i naším dr. Priessnitzem. Dříve se tradovalo, že voda svým složením odpovídá vodě v Jáchymovských lázních, tehdy módních i u císařského dvora, a to včetně nízké radioaktivity. Moderní rozbory sice prokázaly naprosto mimořádnou kvalitu místní vody, která je svým složením velice vhodná pro každodenní pití, ale radioaktivita nebyla prokázána. Dodnes si sem jezdí lidé pro vodu, někdo pro zázračnou, jiný pro léčivou, další pak pro výbornou, čistou a pramenitou. Původně otevřenou studánku nechal zastřešit a stavebně upravit Johann Christoph Juppe, další z Kittelových vděčných pacientů a dnes je nad vchodem plastika Panny Marie. Studánka sv. Josefa je nejznámější ze šestice dochovaných historických zdrojů vody v okolí Burku a kostela.
Škola
V areálu stávala i Kittelem založená škola. Ze školy toho dodnes mnoho nezbylo. Její pozůstatky zachytil záchranný archeologický průzkum Severočeského muzea v Liberci v roce 2015, nejvíce nám toho ale o ní říkají staré fotografie a další historické prameny. Školu nechal postavit Christian Richter v roce 1771. Prvním soukromým učitelem po roce 1750 byl Johann Wenzel Wiessner, který žil v rodině Kittela, byl prvním učitelem a v mládí studoval na kněze a byl jmenován i prvním kaplanem v šumburské kapli. Nejvíce se však o místní školství postaral Georg Karasek narozen 17. 5. 1766. Karasek svou pílí a vynikající učitelskou metodou získal škole takový věhlas, že každoročně 50-60 žáků ze vzdálenějších míst do Šumburku přicházelo, aby se učilo u vynikajícího učitele. 1824 čítala škola i s externími žáky 352 dětí. Děti bývaly ubytovány částečně na faře u faráře Neubarta, částečně u Karaseka, také ostatní domy byly přeplněné německými a českými žáky. Mezi dětmi, které se zde učili, byl i pozdější politik Ladislav Rieger, rodák z Vysocka. Škola se tak po ústupu léčitelské tradice na Kittelovsku postarala o další věhlas i ekonomickou prosperitu okolního chudého horského kraje.
