Přírodní a kulturní pamětihodnosti.

Žitavské hory

Skalní i horské vrcholy, skalní města s vyhlídkami i nepřehlédnutelné památky vás budou provázet při toulkách Žitavskými horami. Tato krajinářsky pestrá a velmi malebná oblast se rozkládá na severní, německé straně Lužických hor a s naším územím je spojena hustou sítí značených turistických stezek i místních komunikací. Více se o žitavských horách můžete dozvědět zde… ►

Žitavská úzchorozchodka

Ta byla do pravidelného provozu uvedena 15. prosince 1890. A podobně jako v tomto roce to na trati vypadá dones. Zůstal zde zachován romantický parní provoz a na trati je dokonce někdy k vidění plošinový jídelní vůz. Trať vede ze samostatného nástupiště při žitavském nádraží do Oybina a Jonsdorfu. Parní lokomotivy s vagonky tak dotvářejí charakteristickou atmosféru celého regionu.

Klášter st. Marienthal.

V těsném sousedství při řece Lužická Nisa stojí již od roku 1237 klášter st. Marienthal založený českou královnou Kunhutou. Ke klášteru se je možné dopravit buď po silnici, nebo zvolit stezku v místy úzkém a skalami sevřeném údolí Lužické Nisy od Žitavy či Hirschfelde. Stezka je poměrně pohodlná a lze ji zdolávat jak pěšky, tak na kole. Ke klášteru je také možno doplout lodí. Nikoliv však nějakým parníkem, ale pouze malou kánoí či na gumovém člunu z několika půjčoven. Romantické údolí s kamenitým, ale ne příliš hubokým říčním korytem plavbu ničím jiným neumožňuje.

Klášter je dnes zachován zejména ve své barokní podobě. Starší vzhled vzal za své při četných požárech a povodních, které významně změnily vzhled budov. Po požáru v roce 1683 byl klášter obnoven ve stylu českého baroka a až do současnosti si zachoval podobu impozantního uzavřeného komplexu. Velkolepou červeno-bílou budovu kláštera si lze nejlépe prohlédnout z Křížové hory (Kalvárijská hora), na které stojí sousoší Ukřižování a po níž vede křížová cesta.

Prohlídka historických budov kláštera.
Budova kláštera s věžovou střední částí, klášterní kostel, Křížová kaple a kaple sv. Michaela, sloup sv. Trojice a socha sv. Nepomuka ohromí svou architekturou a uměním pocházejícím z několika epoch. Zvlášť pamětihodným místem je hrobka kdysi světoznámé operní pěvkyně Henriette Sontag/ hraběnky Rossi. Za pozornost stojí i výstava „ora et labora“, „zahrada biblických rostlin“ a muzejní pila. Zajímavostí je také trvalá výstava „Energie-Werk-Stad(t)t“ na téma energetiky, neboť město Ostritz i klášter jsou od roku 1999 zásobovány energií z obnovitelných zdrojů.

Pohostinství.
Místo víry v údolí Nisy je také tradičním místem pohostinství. Návštěvníci a poutníci jsou vítáni, aby poznali různorodé stránky klášterního života. V průběhu roku zvou cisterciácké sestry návštěvníky a poutníky k zastavení a rozjímání v klášterním kostele, na prohlídky, koncerty, na „postní týdny pro zdravé“ a na čtyři klášterní trhy, mezi jinými i na „bylinkovou slavnost“. Osobitou atmosféru Marienthalu lze kromě toho vnímat i v hostinci kláštera a sestrami zřízeném Mezinárodním centru pro setkání, umístěném v bývalých budovách kláštera.

Podstávkový dům.

Ač jsou podstávkové domy v celém Euroregionu Nisa někdy vnímány jako nedílný celek, odborníkům a laikům neunikne, že na severní straně Lužických a Žitavských hor jsou domy přece jenom odlišné od jižních úbočí. Pro domy je charakteristické malebné malování, časté je vzorované deštění, čili dřevěný obklad stěn a časté je i použití břidlice na stěnách domů, mnohdy skládané do zajímavých vzorů. Domy na Žitavsku jsou velmi dobře udržovány a často tvoří celé vesnice s desítkami podstávkových domů. Na rozdíl od jižněji umístěných staveb jsou také nejčastěji zhotoveny technikou hrázdění, naopak roubené konstrukce jsou poměrně rarita a to jenom v horských vsích při čských hranicích.