Velikonoce 2021 v Kittelově domě

02.04.2021- Novinky

Velikonoční výstava v našich okénkách. Okna jsou volně přístupná a dostupná a je tedy takto možno navštívit alespoň pohledem zvenčí Kittelovo muzeum.

Připravili jsme výstavu pro naše návštěvníky. S ohledem na aktuálně zavřené vnitřní prostory je přístupná okénky, podobně jako některé další podniky a provozovny stižené aktuálními okolnostmi. Tak že kdo chce, může se příjít podívat a nahlédnout tajemství velikonoc od dávného Vyjití lidu Knihy z Egypta až po zachycení našich doposud živých regionálních tradic. Výstava zahrnuje pesachovou večeři, její novější tradice spojené s křesťanstvím a lidové zvyky, obyčeje i tradiční jídla mající často kořeny i v předkřesťanských tradicích střední Evropy. Těšíme se na Vaši cestu kolem s nahlédnutím, či online návštěvu.

Velikonoce
(latinsky pascha, hebrejsky פֶּסַח‎‎ pesach – přechod, přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento svátek samozřejmě navazuje na starší židovskou tradici významného svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Vedle toho jsou naše Velikonoce i svátkem s některými přetrvávajícími prvky předkřesťanské tradice. Vzhledem k časové blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mají tyto tradice původ v oslavách příchodu jara. Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší, proto si budeme všímat i vyloženě lokálních prvků.

Zelený čtvrtek
Přívlastek zelený vznikl patrně zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek) Na Kittelovsku den koledy. Vedle tradičních českých pomlázek jsme se zde mohli setkat s řehtačkami či klapačkami, vydávajícími rámus, stejně jako mlýnky, trakářky a různé další doma vyrobené nástroje, které byly používány dle tradice za účelem svolání na bohoslužby od Zeleného čtvrtka, kdy zvony umlkaly (odlétaly do Říma). Původ řehtačky a její původní význam je velmi starý. S podobnými nástroji se bylo možno setkat nejen v Evropě, ale i v Asii.
Koledovaly hlavně dívky Z vyprávění o koledování: "Shodly jsme se na tom, že na zelený čtvrtek chodily koledovat děvčata a malé děti, v pondělí potom už mládenci za děvčaty. Obdrželi vajíčka a na oplátku jim o pouti kupovali perníky.
Ve čtvrtek dostávaly děti a dívky podle toho, kde koledovaly. Já si palatuji, že třeba v Huti u paní řeznice Majsnerové (a toho jsem byla přímo svědkyní) dostaly vždy kus salámu, ukrojený ze šišky, u pekaře dostávaly koláč apod.
Také si vzpomínám, že se říkávalo spíše kolada a maminka i babička někdy říkaly, že zase děti přijdou dynovat
Popeleční středu si vykládaly tak, že je třeba vymést popel z baráku, čili se pilně uklízelo, aby na zelený čtvrtek už všechno v domě svítilo stejně jako většinou v přírodě. Trochu mi to napovídá, že se slavil spíše svátek jara.
Dodnes ve čtvrtek děvčata chodí, ale spíše pokud jsou ještě v dětském věku, potom už ne.
Někde už mají připravena vajíčka, většinou to však jsou sladkosti nebo nějaký ten "pětník".
Za panování komunismu nescházelo mnoho, aby se Velikonoce vůbec zrušily, ale jak je vidět zvyky se zase vrací a tomu právě napomáhají muzea jako je to naše. Je dobře, že jste se rozhodl se připojit, držím palce a děkuji. Zdravím Sm ".
Z vyprávění pamětnice paní Jasny Smolkové
Podle Oldřišky Velové "rodiče schovávali hnízdečka a dělala se cestička k hnízdu, podle které děti hnízdo hledali. Paní Velová také potvrzuje, že ve čtvrtek chodívaly koledovat holky, v pondělí kluci, Pamatuje, že v Burku bydlelo hodně rodin, proto také děti v domě hojně koledovaly.

Velký pátek
Na Velký pátek se neslaví mše. V katolické liturgii se čtou z Písma Janovy pašije, často podané dramaticky nebo hudebně. Na Velký pátek se vážou i některé lidové tradice, často předkřesťanského původu. Tento den je spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly poklady; v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Velká moc se ovšem připisovala koupelím - ještě před svítáním lidé vycházeli k potůčkům, aby si zajistili pevné zdraví po celý rok. (Studánka sv. Josefa, rybníček před Kittelovým domem)

Bílá sobota

Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání.Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá. Pekly se jidáše, velikonoční beránek, nádivka, mazance, vajíčka, chléb, připravovaly se pomlázky. Bílá sobota liturgicky končí západem slunce. Tím také končí postní doba. Nastupující noc už patří obřadům Velikonoční vigilie.

Velikonoční nádivka.Tradiční velikonoční jídlo následující dny po postech.Co budeme potřebovat:
• 500 g vepřové plece
• 250 g uzeného masa
• 5 vajec
• 1 veka (nebo den staré rohlíky či housky – 5 ks)
• ¼ litru mléka
• 150 g mladých kopřiv
• 150 g medvědího česneku
• 1 cibule
• 3 stroužky česneku
• trocha másla
• sůl a čerstvě namletý pepř

Postup při přípravě velikonoční nádivky
1. Nakrájenou veku na kostičky (někomu může vyhovovat kromě starších rohlíků či housek i světlý toustový chleba, který se na kostičky krájí nejlépe) zalijte mlékem s rozšlehanými žloutky, opatrně promíchejte a nechte nasáknout. Použití staršího pečiva má své opodstatnění – nestane se ze směsi hned nevzhledná kaše.
2. Vepřové maso uvařte (můžete i den dopředu), trvá to asi 1–1,5 hodiny. Uzené uvařte odděleně. Poté masa nakrájejte na kostičky, taktéž bylinky nasekejte nadrobno. Kopřivy je třeba před použitím spařit.
3. Vše smíchejte a přidejte pokrájenou cibuli a rozmačkaný česnek. Osolte a opepřete. Oddělené bílky ušlehejte na tuhý sníh a vmíchejte do směsi. Vymažte plech či formu máslem a dovnitř vloženou nádivku upravte do požadovaného tvaru. Na povrch můžete ještě přidat trochu másla a při teplotě 200 °C pečte dozlatova.

Někdy se také připravovala nádivka – hlavička – kde jako maso bylo použita obraná telecí hlava. Nepostradatelnou součástí nádivky jsou bylinky. Pár vteřin je blanšírujte ve vroucí vodě, pak hned vylovte a nechte zchladit ve vodě ledové. Blanšírované lístky sceďte, lehce vyždímejte, nasekejte, a v tomto stavu přimíchejte do směsi na nádivku. Má to ještě jednu výhodu: zelené listí si zachová o trochu lepší barvu.Bylinky mohou být dle aktuální velikonoční doby, např. kopřivy, sedmikrásky, pampelišky, popenec, medvědí česnek a bršlice kozí noha. To vše většinou roste kolem každého domu. Ze zahrádky pak lze použít mladý špenát a mladé lístky červené řepy.

Jidášky medové
Těsto je vláčné a velmi dobře se s ním pracuje – téměř nelepí a skoro vůbec nepodsypávám vál moukou. Těsto se může zadělat smetanou, nepřidává se pak již tolik tuku – není potřeba. Je méně sladké, protože se předpokládá pomazání upečených jidášků medem. Svým tvarem mají připomínat provaz na kterém se oběsil Jidáš, med symbolizuje plodnost a hojnost.
Suroviny: 480 g hladké mouky
200 ml smetany ke šlehání)
70 g medu
2 vejce
50 g másla
5 g soli
½ lžičky citronové kůry
25 g čerstvého droždí
1 vejce na potření
1 lžíce vody
na špičku nože muškátového květu
Postup
Do mísy vysypejte přesátou mouku a v ní udělejte rukou důlek. Do důlku rozdrobte droždí, posypte ho lžíci cukru a zalejte třemi až pěti lžícemi vlažné smetany – vznikne rybníček; a ještě k němu přihrňte trošičku mouky. Droždí nechte vzejít – bude to trvat asi 15–30 minut. Poté přilejte zbytek smetany, ve které jste rozšlehali celá vejce a tekutý med. Rovněž rozpuštěné máslo, citronovou kůru citronovou kůru a po obvodu mísy nasypte sůl. Nyní mísu přikryjte a nechte kynout asi 1 1/5 až 2 hodiny v teple kuchyně. Těsto by mělo dvakrát zvětšit objem. Až těsto nakyne, vyklopte ho na pomoučený vál. Rozdělte na 18 až 20 přibližně stejných dílu. Jednotlivé díly zpracujte do bochánků a pak postupně vyválejte na delší „hady“ (cca 25 cm) a různě zaplétejte. Jidášky mají mít tvar smotaného či zapleteného provazu.

Hod Boží velikonoční - neděle zmrtvýchvstání
Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "první den po sobotě" Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí (a vykoupení celého lidstva). Jak jej slavili lidé v našem regionu se můžeme dozvědět ze střípků vyprávění pamětníků. "jediné, na co jsem si ještě vzpomněla při vaření nedělního oběda je to, že maminka vždy o Velikonocích pekla kůzle. Samosebou v troubě sporáku (dosud jsem ještě lépe upečené jakékoliv maso nebo usmažené řízky nejedla a může být sporák nebo trouba té nejvyšší vymoženosti).
Když bylo maso měkké, tak se zalilo několika rozšlehanými vejci a to utvořilo přes maso jakýsi svítek a my jsme nevěděli, co je lepší - jestli maso nebo ten svítek" Z vyprávění paní Jasny Smolkové

Velikonoční pondělí
(liturgicky Pondělí v oktávu velikonočním, někdy též Červené pondělí) je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V českém prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara. Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života.V českých zemích i na Slovensku je zvykem chodit s pomlázkou. Pomlázka je z několika, většinou 6–12, nejčastěji vrbových proutků pletený šlehací nástroj, se kterým chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Šlehání přes hýždě doprovází odříkávání různých koledních říkanek. Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí. Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka neboli kraslice. pokud dala holka klukovi kraslici tak jí zase o pouti sv. Josefa koupil dárek.
Z Pěnčínska aktuálně není žádná kolední píseň známa

Píseň při sobotním vybírání:

Nevinného mučení
a smrt Krista Pána,
rozvazujme v libosti
každá duše věrná,
která jest to od zlého
račiž postoupiti
Pro člověka hříšného
Chci tě vykoupiti.
On pro své umučení
Dal nám věčnou milost
a po tomto životě
v nebi věčnou radost.

Píseň sebraná v Sudově Hlavně (Dolní Pojizeří)

O pomlázce se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser.

Velikonoce vycházejí z dávných židovských tradic, proto si také můžeme připomenout, jak slavili tento svátek Židé.

Můžeme si připomenout v symbolické podobě Seder - slavnostní večeří pro první noc svátku Pesach. Mnoho ze sederového rituálu, pokud jej slaví pravověrní Židé je proto pojato tak, aby vzbudilo zájem a zvědavost dětí - připomenutí jezení velikonočního beránka a nekvašených chlebů slaveného na paměť vyvedení Židů z egyptského otroctví.

Sederový talíř by měl obsahovat:

זְרוֹעַ - zro'a – opečená kost, která je připomínkou obětního beránka (korban pesach); Mělo by se jednat o kost z beránka, nicméně lze použít třeba opečené kuřecí křídlo nebo krk,
בֵּיצָה - bejca – vejce uvařené natvrdo, symbol nového života a též Izraele, který je přirovnáván ke žloutku, který nikdy zcela nesplyne s bílkem, stejně jako Izrael nikdy nesplynul během pobytu v Egyptě s okolními národy,
מַצָּה - maca – maces, nekvašený chléb
מָרוֹר - maror – hořké byliny (např. salát, křen) připomínající hořkost otroctví,
כַּרְפַּס - karpas – celer, popř. zelenina (ředkvička, brambor, cibule),
מַיִם - majim – slaná voda připomínající zázraku během přechodu přes Rákosové moře, kdy se vody před izraelským lidem rozestoupily, aby mohl bezpečně přejít.
חֲרֹסֶת - charoset – směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, skořice, zázvoru a červeného vína, připomínající materiál na výrobu cihel, které museli zotročení Izraelité dělat pro faraona.

Na stole nesmělo chybět víno, kdy bylo předepsáno vypít čtyři poháry.

……Zbytek poměrně komplikované tradice necháme Židům

Velikonoční šoldra (muřín, šoldra, plecovník, szołdra, szołdr, Soldra, Schäufele, Schinken im Brotteig)
Je jídlo, které bývá tradičně spojeno s velikonocemi. Jak je již z různých i cizojazyčných názvů patrné, setkat se s ním můžeme prakticky v celé střední Evropě. Regionálně nejblíže asi bude název Soldra, šoldra, který se vyskytoval ve Slezsku a dodnes je zdomácněn na Těšínsku.
.
Suroviny (na 4 ks):
- 1 kg mouky (může být s podílem žitné mouky)
- 1 vejce
- 2 lžíce sádla
- sůl
- kmín
- uzené maso (bůček, klobásy)
- 250 ml mléka
- kostka droždí (42 g)
- cukr